Nejrozmanitější lesy se sázejí samy. V těchto úžasných ekosystémech probíhá proces obnovy už stovky milionů let a někteří ekologové ve Velké Británii jsou toho názoru, že my bychom lesům neměli stát v cestě.
Podle nejnovější zprávy neziskové organizace Rewilding Britain by lidé měli sázet stromy pouze v případě, že přirozená regenerace lesa je nepravděpodobná nebo příliš časově náročná. V první řadě bychom se měli snažit o ochranu půdy pro samostatnou obnovu.
Myšlenka samostatné obnovy není v kruhu ochránců přírody ničím novým a veřejná diskuse probíhá i v jiných státech, než je Velká Británie. Sázení stromů může přinášet pozitiva na lokální i planetární úrovni, nicméně dosažení nejlepších výsledků záleží na tom, kdy, kde a jak je strom vysazen a jak probíhá následná péče.
V dnešní době má okamžité vysazení lesa často za následek vznik monokultur nebo rozšíření invazivních druhů rostlin, které nakonec vedou k redukci místní biodiverzity a snížení přístupu k půdě, vodě nebo lesním produktům pro místní obyvatele.
Vědci jsou také názoru, že pro absorbci uhlíku je důležitější kvalita, spíše než kvantita lesů, nicméně v této otázce i je potřebný další výzkum.
V posledních letech je vysazování nových lesních porostů oblíbenou strategií v boji za obnovu životního prostředí, ale vládní snahy často zcela ignorují možnost samostatné obnovy lesa, která je levnější a přináší lepší výsledky.
Vláda Velké Británie v posledních letech spustila hned několik iniciativ k vysazení nových stromů včetně slibu pokrýt 30,000 hektarů půdy novým porostem.
Organizace Rewilding Britain požaduje celistvější přístup s menším podílem lidských zásahů do obnovy lesa. Vládní úředníci by podle ní měli výslovně podpořit přirozenou verzi obnovy.
„Nemůžeme nahradit ztracené lesy pouze novou výsadbou,“ tvrdí Rebecca Wrigley, ředitelka neziskové organizace.
„Nejefektivnější cestou ke zvrácení smutného osudu našich poškozených lesů je ochrana pozůstatků pralesů a umožnění lesu, aby se obnovoval sám ve velkém měřítku. Z tohoto přístupu potom budou profitovat jak lidé, tak i příroda a klima.“
Pokud do úvahy zahrneme cenu odstraňování invazivních druhů, potlačování nových chorob, výrobu a logistiku plastových ochranných prostředků, stává se přirozená obnova zásadně levnější variantou.
Tam, kde jsou stromy vhodných druhů produkující semena příliš daleko pro přirozenou obnovu, mohou být do země zaseta semena původních druhů.
Některým lidem se pravděpodobně nebude líbit pohled na krajinu zarostlou pouze křovinami a nálety různých dřevin, ale je to přesně tento typ porostu, který umožňuje mladým stromkům zakořenit. Výhody se projeví v momentě, kdy nový les začne vyrůstat.
Nedávná studie publikovaná v září 2020 prokázala, že lesy z přirozeného zmalzení výrazně lépe ukládají uhlík, než lesy vysazené uměle.
Odhad studie uvádí, že pokud bychom vyhradili pro rozšíření lesů 1,67 miliard akrů půdy, do roku 2050 by byla půda a stromy schopná absorbovat sedminásobek současných ročních emisí uhlíku. Rozšíření lesů tedy může být významným opatřením v boji proti změnám klimatu.
Převedení teorie do praxe ovšem není tak prosté. Obnova lesů by mohla být zcela jednoduchá – nechat stromy, ať se vysadí samy. Ve skutečnosti by to ovšem vyžaduje kombinaci různých opatření.
V září uvedl geograf Matthew Fagan pro časopis Science, že uvedená studie je velkým krokem kupředu, nicméně přirozená obnova sama o sobě nemusí být dostačující.
Řekl, že mladé lesy jsou neustálé káceny za účelem rozšiřování zemědělské půdy dříve, než jsou schopné dosáhnout svého plného potenciálu. Výzkum ukazuje, že degradace lesa může být v některých případech horší, než odlesnění.
Proto vymezení půdy pro obnovu lesů nestačí, musí být provázeno náležitou ochranou a údržbou. Ve Velké Británii znamená návrat divočiny úbytek půdy využívaný pro pastvu ovcí a chov jelenů. V současném rychle měnícím se světě musíme očekávat ještě další zvýšení tlaku na využití půdy.
Proto organizace Rewilding Britain volá po ochraně starých lesů, propojení chráněných území a vymezení velkých oblastí jako bezzásahových území umožňující návrat divočiny. V nezbytných případě by vláda Velké Británie měla poskytovat finanční podporu a dotace.
„Původní prales jsme zničili a v jeho ničení i nadále pokračujeme, když nadměrným kácením, sekáním a pastvou zabraňujeme jeho návratu,“ říká Rebecca Wrigley.
„Pokud jim k tomu dáme možnost, milióny stromů se zasadí samy téměř kdekoliv v Británii.“
Rozhodnutí, zda sázet anebo nechat prostor přirozenému vývoji, je jen na nás.
