Je velkým omylem, že ochrana přírody přináší jen další regulace či omezení. Naopak - stát klade na vlastníky lesů řadu povinností, které jim zbytečně svazují ruce a zároveň někdy i přímo znemožňují zachování pestrosti a krásných míst. Tyto povinnosti dávaly smysl v dobách socialismu, kdy se o hospodaření rozhodovalo centrálně. Není ale na místě, aby stát určoval nejen cíle, ale i strategii, jakou se má vlastník o svůj les starat. Chtějí-li dnes vlastníci pestrý a odolný les, mají mnohdy se zákonem problém.
Vlastníci lesů by měli mít možnost rozhodovat o způsobu péče o své lesy. Hospodařit s věkově pestrými a světlými lesy dosud představuje velkou administrativní zátěž. I proto historické způsoby hospodaření z naší krajiny postupně mizí. Obdobně například nedává smysl, když má vlastník lesa povinnost nejdříve kácet suché stromy a následně na jejich místě urychleně a na husto zalesňovat. Ani jedno totiž přírodě neprospívá. Sundejme proto vlastníkům pouta z paragrafů, aby se jejich lesy mohly znovu zelenat.
Co chceme změnit
- Chráněné druhy nemají být „obhospodařované” (Myslivecký zákon)
- Umožnit věkově pestré a světlé lesy (Vyhláška č. 456 zákona o lesích)
- Zrovnoprávnit lesy různého věkového složení (Lesní zákon)
- Usnadnit hospodaření a to i historickými způsoby (Lesní zákon)
- Umožnit vlastníkům nekácet mrtvé stromy (Vyhláška č. 101 zákona o lesích)
- Zrušit jednotný věk lesa jako parametr (Vyhláška č. 298 zákona o lesích)